Koncepce neřeší problém klimatických změn

Návrh Státní energetické koncepce počítá po roce 2020 s „trvalým snižováním emisí oxidu uhličitého". Neuvádí však podrobnosti, tedy jak rychle a jak moc bude ČR své emise snižovat. Navíc i tento dost vágní závazek podmiňuje tím, že emise budou snižovat také ostatní státy, včetně „hospodářsky vyspělých rozvojových států“. Hlavním zdrojem emisí v ČR je právě energetika. Požaduji, aby energetická koncepce zajistila, že Česká republika férovým způsobem přispěje k potřebnému snížení celosvětových emisí skleníkových plynů, tedy omezí znečišťování o 66 až 93% do roku 2050.

Česká republika patří s 12 tunami oxidu uhličitého na obyvatele a rok k evropským i světovým rekordmanům v emisích skleníkových plynů. Pro srovnání: USA vypouští přes 17 tun na hlavu, Německo nebo Velká Británie kolem deseti, průměr EU je 7,5 tun a Číňané se s 7,2 tunami blíží evropskému průměru.

Emise způsobující globální změny klimatu nelze zastavit z roku na rok, a proto se mezinárodní společenství shodlo na pragmatickém cíli: chce růst teplot vyvolaný přidáváním skleníkových plynů zastavit na hodnotě plus 2 °C. To lze podle propočtů splnit, pokud do poloviny století víceméně snížíme světové emise oxidu uhličitého na polovinu. Moderní energetické koncepce států jako je Německo, Dánsko nebo Velká Británie proto vycházejí z omezeného uhlíkového rozpočtu – jinými slovy řeší, jak zajistit dostatek energie pro své občany, aniž by do atmosféry přidávaly víc emisí, než je jejich spravedlivý díl.

Z Kubova návrhu se o budoucích českých emisích nedozvíme vůbec nic, z dostupných údajů je ani nelze dopočítat. Neobstojí ani námitka, že snižování emisí má smysl jedině na základě celosvětové dohody. Česká republika potřebuje vlastní širokou rámcovou shodu na svém dalším směřování. Náš dovoz ropy a plynu za nás nesníží ani Evropská unie ani Spojené státy a rovněž my sami musíme vytvořit vhodné podmínky pro nová průmyslová odvětví. Každý rok dalších odkladů nás bude stát ztrátu konkurenční výhody na mezinárodním trhu. Prosazujeme, aby jedním z nástrojů, jež vytvoří spolehlivý dlouhodobý rámec, byl nový zákon po úspěšném vzoru Velké Británie (Climate Change Act 2008). Zákon stanoví konkrétní tempo, jakým země bude v příštích desetiletích omezovat spotřebu fosilních paliv a snižovat emise. Energetická koncepce by měla říci, že by takový rámcový zákon měl začít vznikat.